Seznam článků

Na lidském těle rozeznáváme poruchy dvojího typu. Připodobněním s počítačem se jedná o poruchu hardwaru nebo softwaru. Buď je tedy porušena struktura tkání či nikoli. První skupina, kdy je porušena tkáň, je stavem závažnějším, jelikož se nedá vrátit zpět. Mezi tyto poruchy patří například výhřez meziobratlové ploténky, artróza, výrůstky a další. Druhou skupinou jsou poruchy, kdy sice tkáně nejsou narušeny, ale nefungují tak jak by měly.

Na první pohled nespornou výhodou klasické rehabilitace je to, že je zdarma. Jak se ukáže, je to výhoda jen zdánlivá. Vlastně ani ta není zdarma, ale je krytá ze zdravotního pojištění, které je nám strháváno z platu. Proto mají někteří lidé pocit, že na ni tedy mají nárok a dvakrát či vícekrát ročně si ji doslovně dopřávají. Zneužívají situace a ta je taková, že státem vybrané peníze ve zdravotnictví dávno nestačí.

S bolestí hlavy má zkušenost snad každý z nás. Ať už jsme se někde uhodili, měli jsme toho příliš v práci, ofouklo nás nebo se dostavila bolest hlavy v rámci nemoci apod. Taková bolest je přechodná a většinou sama odezní. Potíž nastává tehdy, když se bolest pravidelně opakuje a nelze se jí zbavit. Lze ji jen léky potlačit a na čas od ní ulevit.

Není pochyb o tom, že zobrazovací a laboratorní metody jsou pilířem současné medicíny. Je nemyslitelné, aby zdravotnické zařízení pracovalo bez tohoto vybavení. Zdravotnické přístroje slouží jednak k vyšetření, druhak k navádění při operacích, ale taky k prevenci. Mezi nejčastější zobrazovací metody patří rentgen, ultrazvuk, výpočetní tomografie (CT), magnetická rezonance, optické vyšetření (např. artroskopie) a elektrofyziologické (např. EMG).

Chiropraxe je napravování kostěných struktur do správné (původní) pozice. Děje se tak pasivně, nárazem či prudkým trhnutím, které provádí terapeut.  Patří tedy mezi manipulační metody, jež se vyvinuly z tradiční lidové medicíny. Skutečná chiropraxe vznikla v USA už na konci 19. stol. a dodnes se tam těší značné popularitě. Nicméně klasická (vědecká) medicína chiropraxi neuznává.

Hypermobilita je zvýšená kloubní pohyblivost. Nejde tedy o nemoc či diagnózu. Zastoupení v populaci je přibližně 20 procent. Hypermobilita se týká měkkých tkání, jako jsou vazy, šlachy a klouby. Svaly mívají nižší napětí a vazivový aparát je složen z druhů kolagenních a elastických vláken, která jsou protažlivější než je průměr. Ve výsledku nám tento stav zajišťuje větší rozsah pohybu v kloubech či páteři.

Nohy neboli chodidla jsou nejspodnějším článkem dolní končetiny. V rámci celku nám slouží především k lokomoci. O důležitosti dolní končetiny jako celku svědčí i to, že o rychlosti podání v tenise nebo síle hodu rozhoduje více jak z poloviny převod sil od země nahoru. Samotné funkce nohy jsou spojeny s tím, že nám noha zajišťuje kontakt s podložkou. Jsou to statika, dynamika, stabilita a vnímání polohy, pohybu aj. pomocí receptorů.

Můžete se zeptat deseti lidí z vašeho okolí, co je pro ně nejdůležitější. Odhadem devět z deseti vám řekne, že nejdůležitější je pro ně zdraví, potom asi rodina, práce, další hodnoty a jejich pořadí už je u každého trochu jiné. Zkuste se zeptat, co pro zdraví dělají. A co pro svoje zdraví děláte vy?

Není pochyb o tom, že lidské tělo je určené k pohybu.  Je to jedna ze základních vlastností člověka. Mimo přirozený pohyb, tanec a pracovní činnost jde ruku v ruce s pohybem především sportovní aktivita. Jakékoliv cvičení a sportovní aktivita má svůj účel. Motivací je nám sportovní výkon, vyšší kondice, touha po hezčím těle či jen potřeba „vyčistit si hlavu“ a samotná radost z pohybu.

Cvičební pomůcky jsou nejrůznější náčiní, která nám pomáhají při tělesných cvičení. Jejich užití může být jak v rehabilitační sféře, tak i ve sportovní.  Setkáváme se s nimi u skupinových cvičení s instruktory, v posilovnách, v tělocvičnách sportovních klubů, ale především na rehabilitačních odděleních, v léčebnách, lázních a ve fyzioterapeutických ambulancích.