Dýchání je základní životní funkcí. Probíhá automaticky a samovolně, ale je možno jej naší vůli ovlivnit. Jeho hlavní funkcí je přísun kyslíku pro tkáně těla. Má i řadu dalších funkcí. Společně s kůží je v kontaktu s okolním prostředím, slouží tedy ke komunikaci i jako bariéra. Přirozené je nadechovat se i vydechovat nosem, neboť nosní sliznice při nádechu vzduch ohřívá a čistí.
Pro pohybový aparát je významné tím, že má mobilizující vliv na páteř i vnitřní orgány. Za den provedeme dechový cyklus cca 24 000 krát, což svědčí o jeho důležitosti. Svým způsobem je dýchání pohybem, jelikož se ho účastní dýchací svaly, z nichž nejdůležitější je bránice. Při zvýšených nárocích těla na kyslík (např. při sportu) se dýchaní účastní i pomocné dýchací svaly. Nádech je děj aktivní, výdech spíše pasivní.
Způsob dýchání respektive jeho provádění není jediné. Rozlišujeme dýchání horní, brániční, břišní. Při vhodném dechovém stereotypu spolupracují s bránicí břišní svaly a svaly pánevní dna. Při poruše této svalové souhry dochází přetěžování pohybového aparátu a nedostatečné masáži vnitřních orgánů. Častá bývá ztuhlost krční páteře, bolesti ramen a napětí v šíjových svalech. Při nedostatečném zapojení bránice dochází k oslabení stabilizační funkce bederní páteře a tím vzniku její bolesti. K poruše dýchání může dojít v důsledku proběhlé nemoci, operací, blokádou, převahou sedu nad pohybem, stresem atd.
Náprava dechové funkce spočívá v terapii pod dohledem fyzioterapeuta, kdy se koncentrujeme na dýchání, cílíme jej a nacvičujeme optimální svalovou souhru. Opakováním cvičení se správné dýchání zautomatizuje a představuje pro tělo opět obrovský přínos. Terapii dýcháním využíváme i při korekci páteře u kulatých zad, skolióz, vrozených či získaných deformitách hrudníku. V neposlední řadě bývá dýchání součástí velkého množství léčebných technik a metod. pz