Není pochyb o tom, že zobrazovací a laboratorní metody jsou pilířem současné medicíny. Je nemyslitelné, aby zdravotnické zařízení pracovalo bez tohoto vybavení. Zdravotnické přístroje slouží jednak k vyšetření, druhak k navádění při operacích, ale taky k prevenci. Mezi nejčastější zobrazovací metody patří rentgen, ultrazvuk, výpočetní tomografie (CT), magnetická rezonance, optické vyšetření (např. artroskopie) a elektrofyziologické (např. EMG). Vyžíváme jich hlavně při úrazech, vnitřních onemocněních a postižení pohybového aparátu. Zde je nelze ničím nahradit a díky nim můžeme potvrdit či vyloučit organické postižení.
Na druhou stranu je potřeba říct, že přístrojové vybavení není všespásné a má i řadu negativ. Ionizační a biologické účinky rentgenového záření jsou zdraví škodlivé a tedy nežádoucí (vyjma léčby nádorového bujení). Například při CT bederní páteře je zatížení radiací stejné jako při 400 rentgenech plic! Vždy je třeba proto zvážit, zda očekávaný přínos výrazně převýší radiační riziko. S rozmachem přístrojů, dochází k jejich obrovskému nadužívání. Neraciálnost spočívá v tom, že jsou indikovány téměř všem, kdo si o nějaké vyšetření řekne. Čím modernější vyšetření, tím je finančně nákladnější.
Diagnóza neboli rozpoznání nejasné bolesti, omezení či potíží se dá stanovit zhruba z 50% získáním informací při pohovoru s pacientem, dalších 30% klinickým vyšetřením (pohled, poslech, pohmat, testy atd.) a jen 20% nám dotváří zobrazovací metody. Z toho vyplývá, že u většiny případů bysme se obešli bez zobrazovacích vyšetření.
Další nevýhodou je to, že zobrazovací metody nám převážně poskytují jen statické informace. Tedy aktivní reakci tkáně na tlak (změny chování tkáně) lze jen obtížně odečíst. Naopak palpace neboli vyšetření pohmatem nám poskytuje všechny tyto informace, bohužel je přesto velmi nedoceněná.
Z fyzioterapeutického pohledu jsou zajímavé ještě tyto souvislosti. Často ke mně přicházejí lidé s již stanovenou diagnózou či nálezem na papíře. Zjištění například stavu páteře jim ale úlevu nepřineslo. Praktický dopad, který lidé tak moc očekávají, je potřeba vidět ve fyzioterapii. Navíc 90% všech tělesných potíží je funkční povahy. To znamená, že stavba těla a jeho součásti jsou v pořádku, jen je narušeno fungování těla a svalová souhra. Zobrazovací metody nic neprokážou, přesto daný člověk trpí potížemi. V takovém případě je potřeba se obrátit opět na fyzioterapeuta. pz