Somatizace je ztělesnění životních situací člověka. Důležitou roli má zde prvek psychiky. Zjednodušeně můžeme říct, psychosomatika je o tom, že se nějaká událost, stres, emoce nebo konflikt projeví tělesnými potížemi. Zhruba 30% pacientů trpí organicky nevysvětlitelnými příznaky. Pacienti projdou celou řadou vyšetření, ale v podstatě se na nich nic nenajde. Jedná se tedy o funkční poruchy bez organického nálezu. Psychosociální faktory (rodina, práce, vztahy, společnost, prostředí) mají důsledky pro formování funkce i mozkových struktur, nicméně u těchto tzv.somatoformních poruch se nejedná o lidem více známé duševní poruchy. Psychosomatika je v medicíně důležitým dosud leckde chybějícím doplněním nikoli však alternativou.
Vše vychází z našeho těla, které je nesmírně moudré. Říkáme, že hovoří svou vlastní řečí. Únavou, bolestí nebo zánětem nám sděluje spoustu informací, ale bohužel jim často nejsme sami schopni porozumět. Informace jsou jak fyzické tak i psychické, proto stresorem může být i životní událost nebo vnitřní prožitek. Stres je původně přirozená reakce organismu, která nás má ochránit před nebezpečím. To znamená připravit tělo k boji nebo útěku. Potíž nastává v tom, že tutéž reakci spouštějí vlivy, které nás na životě neohrožují, ale přesto se v těle mobilizuje energie, zvýší se svalové napětí, změní se dýchání, hladiny hormonů atd. Stres pak zužuje cévy, zvyšuje prožívání bolesti a oslabuje imunitu. Stresové podněty mohou zhoršit kvalitu jídelníčku, jelikož stresovaní jedinci konzumují více sladkostí, tuků a alkoholu. V důsledku toho tedy roste možnost vzniku cukrovky a riziko infekce a rakoviny. Každý máme individuální odolnost proti stresu. Ta je dána zděděnými modely chování, životními podmínkami a vlivem rodinné výchovy. Důležité je tedy dětství a rodina. Dítě, které bylo vychováváno s láskou a věnovala se mu potřebná péče, si přenáší vše do dospělosti, kdy je odolnější a lépe zvládá životní stresy.
Léčba psychosomatických obtíží by měla mít základ v zasazení potíže do životních souvislostí a poté by měla následovat komplexní terapie. Ta se skládá z psychoterapeutických metod, různých psychoedukačních postupů, fyzioterapie, cvičení, výživy, odpočinku, relaxačních technik, pochopení problému a změny postoje, pozitivního hodnocení změn, bylinné léčby a dalších. V oblasti prevence jde o to zvládnout stres a negativní emoce přirozenými prostředky jako je pohyb, dýchání, odreagování, pozitivní emoce aj. pz