Lékaři předepisují tzv. měkké techniky a ne masáže. Masáže totiž nejsou hrazené, jelikož nám nepomůžou od bolesti, ale mají primárně preventivní účinek u unavených a přetažených zad. Správně provedené manuální techniky na měkké tkáně těla mají léčebný efekt.
Po každé operaci, zánětu (byť angína, močové cesty apod.) úrazu či ústřelu zad by měla nastat fyzioterapie. Tyto zásahy narušují nastavení našeho těla. Dochází ke změně dýchání, snížení pohyblivosti tkání, vychýlení části páteře aj., které mají za následek zásadní ovlivnění fungování našeho těla.
Práce v kanceláři představuje rizikový faktor. Kdo má takové zaměstnání, měl by se naučit od fyzioterapeuta, jak si upravit svou pracovní polohu, a naučit se vhodné kompenzační cviky. V opačném případě na sebe nenechají zdravotní potíže dlouho čekat. Především s krční páteří a horními končetinami.
Velkou roli při vzniku a vývoji potíží hraje náš způsob života. Otázkou je, zda jsme aktivní či pasivní příjemci osudu, jak na věci nahlížíme a stavíme se k nim, jestli se ke svému tělu chováme slušně nebo si jej (ne)vědomě poškozujeme.
Fyzioterapie přináší více možností, jak ovlivnit své zdraví, než doktorská medicína. Argumenty pro toto tvrzení jsou, že Fyzioterapie pracuje tělu přirozenými metodami, má bohatou praktickou stránku, jako jediný obor ze všech řeší funkce těla, což je pro nás to nejdůležitější.
Fyzioterapie není rehabilitace. Na Fyzioterapii nepotřebujeme žádné doporučení či žádanku od lékaře. Tudíž nemusíme na ni měsíc a více čekat. Za tak dlouhou dobu se stav může změnit, porucha rozšířit, vše k našemu neprospěchu. Fyzioterapie na rozdíl od rehabilitace pracuje s celostním přístupem k potížím a má na nás čas (na důsledné vyšetření a terapii). V rehabilitaci se pacienti nacházejí v začarovaném kruhu, kdy terapie přinášejí pouze krátkodobou úlevu. pz