Chiropraxe je napravování kostěných struktur do správné (původní) pozice. Děje se tak pasivně, nárazem či prudkým trhnutím, které provádí terapeut. Patří tedy mezi manipulační metody, jež se vyvinuly z tradiční lidové medicíny. Skutečná chiropraxe vznikla v USA už na konci 19. stol. a dodnes se tam těší značné popularitě. Nicméně klasická (vědecká) medicína chiropraxi neuznává. Může za to především její zdůvodněný princip „účinku“, nedostatečné diagnostické schopnosti a vysoká rizikovost zákroků. Můžou hrozit závratě, poškození plotének či vazů. Přes to i u nás mají tyto techniky respekt a oblibu u veřejnosti. Odborným pohledem a vyplynutím ze zkušenosti nelze upřít jistou úlevu chiropraxe, ale sama o sobě neobstojí.
V USA místo je místo ní součástí medicíny Osteopatie. Ta má celostní charakter a působí pomocí jemných mobilizačních technik. Zaměřuje se spíše na tzv. měkké tkáně těla a cílí na porušenou páteř. Poslední dobou se do povědomí lidí dostává Dornova metoda. Je to laická metoda z německého venkova. Opět se zde jedná o korekci kloubů a obratlů. Užívá se relaxačních pozic a aktivního pohybu pacienta. Samotná terapie zahrnuje i cvičení na doma.
Pokusy o propojení manuálních metod nevyšly, ale vznikl z nich nový obor, a to manuální medicína. Je potěšující, že nejrychlejší vývoj zaznamenala v ČR díky panu prof. Lewitovi. Ten lékařským přezkušováním manuálních metod léčitelů a chiropraktiků vytvořil rámec odborné manuální (myoskeletální) medicíny. Ta už je součástí klasické medicíny, neboť používá nejrůznější neuromuskulární, facilitací a reflexní techniky s prokazatelným neurofyziologickým účinkem. Jejich nácvik je součástí vysokoškolského studia Fyzioterapie.
Závěrem je potřeba říct, že všechny mobilizace a manipulace mohou sice pomoci, ale je to jen malý díl opravdové terapie. Ta se zakládá na kvalitním vyšetření a znalostech, nalezení prvotního místa potíží, práci v souvislostech, užití různých technik a zahrnuje i cvičební složku a pohybovou výchovu. To vše nabízí Fyzioterapie. pz