Seznam článků

Bolest v zádech je nejčastější potíží pohybového aparátu. Po infekčních onemocněních (viróza, chřipka) zaujímá druhé místo v seznamu důvodů pracovní neschopnosti. Mnoho lidí tento problém podceňuje a odkládá jeho řešení. Lidé často otálejí s vyhledáním odborné pomoci, protože si myslí, že bolest vyřeší sami s pomocí analgetik.

V současné medicíně hraje prim léčba operativní a medikamentózní. Bohužel. Ve většině případů totiž operace řeší jen následky a léky příznaky. Samotné příčiny potíží, prevence a přirozená konzervativní léčba (fyzioterapie) stojí chybně jen na okraji zájmu. Dnes existují léky téměř na vše, o čem svědčí vydatná všudypřítomná mediální masáž. Stačí si jen otevřít noviny, internet nebo pustit televizi.

Ať už se nazývá zdravotní, kompenzační, zdravotně-kompenzační či jakékoliv jiné cvičení s cílem odstranit tělesné potíže a cítit se dobře, jedná se v podstatě o totéž. Tímto vyrovnávacím cvičením nahrazujeme nedostatek přirozeného pohybu v dnešním pohodlném životě. Většina lidí má sedavé zaměstnání, jezdí do práce autem či jiným dopravním prostředkem a ve volném čase rovněž nemá dostatek přirozeného pohybu.

Za vertebropaty jsou označováni lidé, kteří mají bolesti zad, respektive páteře. Asi každý z nás má s ní již nějakou zkušenost. Uvádí se, že ¾ pacientů u praktických lékařů jsou zde pro bolesti pohybového aparátu. To proto, že pohybový systém je nejčastější zdroj či projektor bolesti, i když primární příčina bolesti může být i jinde v těle. Příčina bolesti hlavy, zad a kloubů je přímo v pohybovém aparátu zhruba z  50%.

Na lidském těle rozeznáváme poruchy dvojího typu. Připodobněním s počítačem se jedná o poruchu hardwaru nebo softwaru. Buď je tedy porušena struktura tkání či nikoli. První skupina, kdy je porušena tkáň, je stavem závažnějším, jelikož se nedá vrátit zpět. Mezi tyto poruchy patří například výhřez meziobratlové ploténky, artróza, výrůstky a další. Druhou skupinou jsou poruchy, kdy sice tkáně nejsou narušeny, ale nefungují tak jak by měly.

Na první pohled nespornou výhodou klasické rehabilitace je to, že je zdarma. Jak se ukáže, je to výhoda jen zdánlivá. Vlastně ani ta není zdarma, ale je krytá ze zdravotního pojištění, které je nám strháváno z platu. Proto mají někteří lidé pocit, že na ni tedy mají nárok a dvakrát či vícekrát ročně si ji doslovně dopřávají. Zneužívají situace a ta je taková, že státem vybrané peníze ve zdravotnictví dávno nestačí.

S bolestí hlavy má zkušenost snad každý z nás. Ať už jsme se někde uhodili, měli jsme toho příliš v práci, ofouklo nás nebo se dostavila bolest hlavy v rámci nemoci apod. Taková bolest je přechodná a většinou sama odezní. Potíž nastává tehdy, když se bolest pravidelně opakuje a nelze se jí zbavit. Lze ji jen léky potlačit a na čas od ní ulevit.

Není pochyb o tom, že zobrazovací a laboratorní metody jsou pilířem současné medicíny. Je nemyslitelné, aby zdravotnické zařízení pracovalo bez tohoto vybavení. Zdravotnické přístroje slouží jednak k vyšetření, druhak k navádění při operacích, ale taky k prevenci. Mezi nejčastější zobrazovací metody patří rentgen, ultrazvuk, výpočetní tomografie (CT), magnetická rezonance, optické vyšetření (např. artroskopie) a elektrofyziologické (např. EMG).

Chiropraxe je napravování kostěných struktur do správné (původní) pozice. Děje se tak pasivně, nárazem či prudkým trhnutím, které provádí terapeut.  Patří tedy mezi manipulační metody, jež se vyvinuly z tradiční lidové medicíny. Skutečná chiropraxe vznikla v USA už na konci 19. stol. a dodnes se tam těší značné popularitě. Nicméně klasická (vědecká) medicína chiropraxi neuznává.

Hypermobilita je zvýšená kloubní pohyblivost. Nejde tedy o nemoc či diagnózu. Zastoupení v populaci je přibližně 20 procent. Hypermobilita se týká měkkých tkání, jako jsou vazy, šlachy a klouby. Svaly mívají nižší napětí a vazivový aparát je složen z druhů kolagenních a elastických vláken, která jsou protažlivější než je průměr. Ve výsledku nám tento stav zajišťuje větší rozsah pohybu v kloubech či páteři.